Rozhovor s Christine Habermann von Hoch

Prohlížíme si model Ceny Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury, jehož jste autorkou. Co Vás inspirovalo ke zvolenému tvaru ceny – otevřenému květu?

Ztvárnění ceny navazuje na grafiku ankety, vycházející z kruhů a půlkruhů, které jsem složila do otevřeného květu. Ten má symbolizovat rozkvět olomoucké kultury, ale také obecně tvůrčí činnost, naději a svobodu v této složité době. Podoba ceny navazuje rovněž na logo Olomouckého kraje, kterým je květ s pěti okvětními lístky. Vytvářet Ceny Olomouckého kraje je pro mě radost. K Olomouci i Olomouckému kraji mám vřelý vztah, a proto je pro mě velká čest, že jsem byla k tomuto úkolu oslovena.

 

Cena je z kovu, přesto působí velmi křehce…

Tématem nejen této ceny, ale celé mé tvorby je lehkost, svoboda a transcendentnost. Vytvářím jak filigránské plastiky, tak monumentální sochy – více než čtyři metry vysoké ocelové sochy jsem v roce 2014 vytvořila pro betlém s názvem Klanění tří králů pro klášter Neustift u severoitalského Brixenu. Realizace vznikla na zakázku tehdejšího opata, velkého milovníka umění. Ráda pracuji také se světlem. Nad kontrastem světla a stínu jsem uvažovala i při tvorbě Ceny Olomouckého kraje. Můžete si různě pohrávat s jejím nasvícením a sledovat, jaké stíny vrhá. Práci se světlem promítám i do designu svítidel, kterému se rovněž věnuji. Zájemci si moje svítidla mohou prohlédnout například v Lipníku nad Bečvou v kulturním domě Echo.

 

Navštívili jsme Vás v ateliéru v Příboře. Vyrostla jste v Německu, co Vás přivedlo na Moravu?

Pocházím z česko-německé rodiny. Můj otec byl kovářský mistr Alfred Habermann, který stál u zrodu mezinárodního kovářského festivalu Hefaiston na hradě Helfštýn. Já jsem studovala na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na dobu svých vysokoškolských studií mám krásné vzpomínky. Vztah k regionu jsem si pochopitelně vybudovala i díky otcovým pobytům na hradě Helfštýn, navíc jsem v Olomouci potkala svou životní lásku. Vytvořila jsem také několik plastik pro zdejší region. Jelikož měl otec žáky z celého světa a účastnil se různých mezinárodních projektů, často jsem s rodiči cestovala. Považuji se za kosmopolitního člověka. Sama jsem také studovala v zahraničí a dosud hodně cestuji po světě, moje výtvarné realizace můžete najít v Belgii, Itálii, Německu, Rakousku, Švýcarsku či USA. V zahraničí jsem působila také jako lektorka. Letos jsem byla pozvána jako oponentka absolventských prací do Švédska na univerzitu v Gothenburgu, kde budu také realizovat své vlastní výtvarné dílo jako hostující umělkyně. Od roku 2017 žiju a tvořím v České republice.

 

Kde ještě na Moravě můžeme vidět Vaše realizace?

Pro proluku u synagogy v Hranicích na Moravě jsem vytvořila sérii prosvícených objektů inspirovaných židovskou tematikou s názvem „Nicocot – Fragmenty světla“, které vychází z motivu Davidovy hvězdy. Jedno z mých děl - „Srdce studenstva“, které jsem realizovala pro Slezskou univerzitu v Opavě k 30. výročí sametové revoluce, naleznete v Opavě přímo mezi univerzitními budovami.

Pro město Příbor, kde v současné době působím, jsem vytvořila moderní mobilní výstavní panely a mou prací tentokrát v soukromém sektoru je také návrh a realizace kovových prvků do architektury Lucerny - domu s duší v Příboře. V přízemním prostoru tohoto historického objektu z 16. století, který díky osvícenému majiteli nedávno prošel zdařilou rekonstrukcí, jsem realizovala prvky, jako jsou svítidla, madla či zábradlí. 

 

Na univerzitě jste studovala německou filologii a výtvarné umění. Řemeslnou techniku jste se tedy naučila od otce?

Ano, od otce jsem se naučila všechny tradiční řemeslné technologie a techniky uměleckého zpracování kovu. Znalost materiálu mi umožňuje volně experimentovat a vyvíjet nové techniky a způsoby uměleckého vyjádření, jako například kresbu do kovu. Kov ráda kombinuji také s dalšími materiály jako je dřevo, sklo nebo plátkové zlato – tím bude dozdoben i jeden prvek Ceny Olomouckého kraje. Ve své tvorbě ctím původní řemeslo, což se promítá i do cen, jejichž spoje jsou vytvořeny nýtováním, prastarým kovářským spojem.

Dá se říct, že co jsem uměla chodit, tak jsem byla v kovárně (smích). Tátova kovářská práce mě fascinovala prostě odmalička. Otec byl a pořád je mým vzorem a má vliv i na moji vlastní výtvarnou činnost. Inspiroval mne k tomu, abych byla otevřeným a svobodným člověkem, nejen v umělecké tvorbě, ale v celém životě. Předal mi lásku k umění, k estetičnu jako takovému. Ve své tvorbě vycházím z klasické kovářské tradice, kterou se zároveň snažím posouvat do současného designu a umění. To je moje cesta.

 

Už jsme zmínili, že Váš otec stál u zrodu mezinárodního setkání kovářů Hefaiston na hradě Helfštýn, festivalu, který letos oslaví 40. výročí. Kdy jste se do něj zapojila Vy?

Festivalu jsem se účastnila od samého počátku. Pamatuji si první ročníky, kterých se zúčastnilo jen pár kovářů. Když vidím, kam se za tu dobu akce posunula a jak prosperuje, mám z toho radost. Intenzivněji jsem se Hefaistonu účastnila za otcova života, vedla jsem tam například kurzy tepání v mědi. V posledních letech jsem na hradě nebyla, většinou se mi to krylo s pracovními povinnostmi, ale určitě se tam opět pojedu podívat. Jsem nadšená z rekonstrukce hradu, při které se podařilo zkombinovat středověkou a moderní architekturu, což považuji za skvělou věc. Spojení starého a nového je konec konců i jedno z témat mé tvorby, takže bych ráda na tuto proměnu, která se zástupcům Helfštýna podařila vybudovat, také do budoucna nějak zareagovala.

 

Na čem nyní pracujete?

Pracuji na více projektech paralelně, vytvářím model pomníku, sochy do veřejného prostoru či výstavní exponáty. Pokud bych měla něco vypíchnout, byla by to kolekce elegantních svítidel z kovu do interiéru i exteriéru, kde se snažím propojit eleganci vyjádřenou kovem s funkčním přesahem těchto objektů. Produkty budou již brzy také k zakoupení na mém e-shopu značky HABERMANN VON HOCH.

Alfred Habermann a festival Hefaiston očima Jana Laura, kastelána hradu Helfštýn

Největší akcí Muzea Komenského v Přerově pořádanou za hradbami hradu Helfštýna je mezinárodní setkání uměleckých kovářů Hefaiston. Kdo a kdy s tím nápadem přišel? Dlouhodobá absence uměleckých řemesel v běžném stavitelství stupňovala neznalost investorů a také jejich nechuť ke komplikovanému shánění kvalitních specializovaných řemeslníků. Tak se zrodil nápad na představení klasických řemesel v prostorách už tehdy turisticky oblíbeného Helfštýna. Koncept prezentací byl naplánovaný na letní prázdniny s tím, že každý srpen bude představeno vždy jedno řemeslo. Díky vazbám správkyně Marcely Kleckerové na pedagogicky činného Alfreda Habermanna, který garantoval výuku kovářů pro památkovou péči, zvolili muzejní pořadatelé tématem nultého ročníku osvětové akce právě umělecké kovářství.

Habermann měl předchozí zkušenosti s podobným druhem setkání z Anglie, kde demonstroval svou práci jako reprezentant československého uměleckého řemesla na konferenci organizace řemesel při UNESCO. Pro novou akci vznikl název inspirovaný jménem antického boha ohně a kovářství. Budeme-li tedy za rodiče naší akce považovat Marcelu Kleckerovou a Alfreda Habermanna, musíme jejich inspiraci hledat u Dia s Hérou, kteří pojmenovali svého syna Héfaistos. Jeho umu a věhlasu je zasvěceno helfštýnské setkání, proto nepřekvapí podobnost názvu více než značná – HEFAISTON. Bez ohledu na to, jestli se název zrodil v hlavě mytologie znalé historičky umění, nebo v Klátovci u Habermannova kamenného stolu v kovárně, jak se později mistr rád nechával slyšet, uchytil se mezi odbornou i širokou veřejností a stal se symbolem, značkou nejvýznamnějšího bodu helfštýnského programu.

Jméno Habermann je dnes vnímáno jako fenomén mezi kováři po celém světě. Správa hradu Helfštýn udržuje tradici setkávání kovářů nejen živou, ale každoročně ji rozšiřuje o působení kovářského řemesla formou prezentací, výstav, dílen, kurzů a seminářů. Helfštýn se stal světovým centrem kovářství a díky současným aktivitám přitahuje stále více zájemců o toto umění i z řad široké veřejnosti. Řadu zmíněných aktivit spolupořádá právě s pokračovateli rodu Habermann. Mnoho členů rozvětvené rodiny navázalo na kovářskou tradici a díky tomu jsme mohli jen za uplynulých pár let uspořádat několik výstav, kde figurovaly práce od jejich členů - například Poldi Habermanna, Josefa Habermanna nebo Veroniky Habermannové. Ve sbírce uměleckého kovářství zastávají významné místo artefakty Alfredových příbuzných i jeho samotného.

Letos slaví Hefaiston čtyřicátiny. Jeho prologem je posledních 34 let Kovářské fórum. V roce 2020 ho opanoval tým v čele s Davidem, Josefem a Matyášem Habermann. Po jejich týdenním snažení na Helfštýně přibylo rozměrné dílo Jiskření (natrvalo osazené v tzv. Kostkově věži). Alfred Habermann stál také u zrodu kovářských kurzů v historické hradní kovárně. Pod vedením předních českých mistrů, jako jsou například Karel Bureš či Jaroslav Brixi, pokračují tyto kurzy bez přerušení do současnosti.