Rejvíz

» Katastrální území

 Rejvíz, Seč u Jeseníka

» Rozloha

    591,4 ha

» Předmět ochrany

Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech)*
Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně
Aktivní vrchoviště*
Přechodová rašeliniště a třasoviště
Rašelinný les*
Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)
šikoušek zelený (Buxbaumia viridis)
střevlík hrbolatý (Carabus variolosus)

(symbol * označuje prioritní typy přírodních stanovišť)

» Charakteristika:

Náhorní plošina na rozvodí Vrchovištního potoka a Černé Opavy s komplexem rašelinných a mokřadních biotopů přibližně 200 m jižně od osady Rejvíz a asi 10 km jihovýchodně od Jeseníku. Výškové rozpětí lokality činí 570-660 m nad mořem. Geologický podklad tvoří amfibolit a stromatit (devon). Geomorfologicky se jedná o celek Zlatohorská vrchovina, podcelek Rejvízská hornatina. Ve vegetaci území převládají rašelinné a podmáčené smrčiny, zachovalé jsou blatkové bory, vrchoviště a přechodová rašeliniště. Na okraji navrženého území jsou pcháčové louky a maloplošně se vyskytují horské smilkové trávníky. Navazující Vrchovištní potok je mozaikou biotopů květnatých bučin, suťových lesů, údolních jasanovo-olšových luhů a nepůvodních kulturních smrčin. Velice fragmentárně a na malé ploše se vyskytují společenstva devětsilových lemů horských potoků, lesních pramenišť bez tvorby pěnovců a pohyblivých sutí silikátových skal. Lokalita rozšiřuje stávající národní přírodní rezervaci Rejvíz o území podél Vrchovištního potoka, rozkládající se v západní části lokality. Rejvíz je další významnou lokalitou šikouška zeleného (Buxbaumia viridis), kde druh roste na tlejícím kmenu na levém břehu Vrchovištního potoka. Poprvé byl jeho výskyt na této lokalitě zjištěn v roce 2001 a od té doby je každoročně pozorován, v roce 2008 bylo zjištěno 26 jedinců. Je to tedy stabilní populace, avšak její životnost je omezena sukcesními změnami probíhajícími na padlém kmeni.

» Péče o lokalitu:

Nutná je obnova původního hydrologického režimu tak, aby nedocházelo k dalšímu odvodnění zejména v okrajových částech území. Rašelinné smrčiny jsou vystaveny riziku větrných kalamit a následné expanzi kůrovců. Veškeré dřevo je potřeba ponechávat na místě, odkorňovat lze jen v odůvodněných případech a situacích, vhodná je chemická asanace. Místy provádět podsadby jedlí, probírky, umožňující vertikální a horizontální diferenciaci porostu. V lesních porostech s výskytem šikouška zeleného (Buxbaumia viridis) se doporučuje ponechávat co největší množství trouchnivějícího dřeva a pokusit se o zamezení jeho požírání hmyzem. Na minimum omezit zásahy do porostů, které by nějakým způsobem mohly změnit vlhkostní a světelné podmínky biotopu. Pro střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus) je nutno zachovat příznivý vodní režim, zejména na podmáčených plochách. Turistický ruch je zde poměrně intenzivní, avšak usměrněný a soustředěný na naučnou stezku.

» Význam lokality:

Jedná se o největší komplex vrchovištního rašeliniště, podmáčených smrčin a rašelinných luk na severní Moravě a ve Slezsku. K nejvíce zachovalým a hodnotným biotopům patří rašelinné smrčiny a blatkové bory s rojovníkem bahenním (Ledum palustre) a kyhankou sivolistou (Andromeda polifolia). V území se nacházejí dvě „mechová jezírka“, jedno je v pokročilé fázi zazemňování s kriticky ohroženou blatnicí bahenní (Scheuchzeria palustris). Území je význačné výskytem živočichů s boreálním těžištěm rozšíření jako je např. šídlo rašelinné (Aeschna subarctica) a obojživelníků. Jedná se o významnou lokalitu střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus).