Praděd

» Katastrální území

Kraj Olomoucký: Domašov u Jeseníka, Klepáčov, Kociánov, Kouty nad Desnou, Rejhotice, Rudoltice u Sobotína, Vernířovice u Sobotína

Kraj Moravskoslezský: Karlov pod Pradědem, Karlova Studánka, Ludvíkov pod Pradědem, Malá Morávka, Žďárský Potok, Železná pod Pradědem

» Rozloha

    6 071 ha

» Předmět ochrany

    Alpínská a boreální vřesoviště
    Subarktické vrbové křoviny
    Silikátové alpínské a boreální trávníky
    Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně
    Aktivní vrchoviště*
    Přechodová rašeliniště a třasoviště
    Silikátové sutě horského až niválního stupně (Androsacetalia alpinae a Galeopsietalia ladani)
    Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů
    Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
    Rašelinný les*
    Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)
    šikoušek zelený (Buxbaumia viridis)
    zvonek jesenický (Campanula gelida)*
    střevlík hrbolatý (Carabus variolosus)
    lipnice jesenická (Poa riphaea)*

(symbol * označuje prioritní typy přírodních stanovišť a prioritní druhy)

» Charakteristika

Lokalita zaujímá centrální část Hrubého Jeseníku od údolí Studeného potoka u Bělé pod Pradědem po motorest Skřítek nad Klepáčovem, včetně závěru údolí Divoké Desné, Bílé Opavy a masívu Mravenečníku. Dále zahrnuje mj. Petrovy kameny, vrcholy Malý Děd, Praděd, Vysoká hole, Kamzičník, Máj, Břidličná a Pecný. Území zahrnuje skalní útvary i svahy přecházející v hluboce zaříznutá údolí, ve fytogeografickém regionu Hrubý Jeseník. Podloží je tvořeno krystalickými horninami desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, kvarcity, hlavně fylity, v břidlicích křemenné vložky). Území bylo modelováno v glaciálu a postglaciálu. Kar Velké kotliny a karoid Malé kotliny vymodeloval horský ledovec, izolovaná skaliska byla vypreparována periglaciálními pochody. Z geomorfologického hlediska lokalita náleží do celku Hrubý Jeseník, podcelku Pradědská hornatina. Území je charakteristické širokým spektrem půdních typů. Zrnitostně převažují půdy písčitohlinité, s vysokým podílem skeletu. Osou vybraného území je hlavní jesenický hřeben se zaoblenými vrcholy, karoidy, ledovcovým karem, širokým sedlem Skřítku a hluboce zaříznutými údolími Divoké Desné a přítoků, Merty a Bílé Opavy s rozsáhlými celky přírodních horských smrčin, ekosystémy přirozeného vysokohorského bezlesí, výrazných skal a rašelinišť. V nejvyšších polohách lokality převládají přirozené smilkové a metličkové porosty (zapojené alpínské trávníky). Na chráněnějších místech se vytvořily trávníky svazu Calamagrostion villosae a na osluněných svazích druhově bohaté vysokostébelné trávníky svazu Calamagrostion arudinaceae (subalpínské vysokostébelné trávníky). Zřejmě polopřirozený charakter mají některé porosty řazené do svazu Nardion (subalpínské smilkové trávníky). Ve štěrbinách vrcholových skalek a na větrem ovlivňovaných deflačních plošinách se vyskytují porosty svazu Juncion trifidi (vyfoukávané alpínské trávníky), patřící mezi nejvýznamnější biotopy. V různých částech lokality roste řada endemických cévnatých rostlin, mezi nejznámější patří zvonek český jesenický (Campanula gelida) a lipnice jesenická (Poa riphaea), jež jsou předměty ochrany lokality, a dále např. hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus). V různé míře se zde vyskytují křovinové porosty svazu Salicion silesiacae (vysoké subalpínské listnaté křoviny), vysokobylinné porosty svazu Adenostylion a kapradinové nivy Dryopterido-Athyrion a  subalpínská prameniště. Vrchovištní rašeliniště hostí vegetační mozaiku svazů Leuko-Scheuchzerion palustris (vrchovištní šlenky) a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi (otevřená vrchoviště). Lesní vegetaci tvoří rozvolněné horské papratkové smrčiny, horské třtinové smrčiny, v malé míře i acidofilní bučiny, horské klenové bučiny a přípotoční olšiny Piceo-Alnetum. Výskyt druhu šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) byl lokalizován na třech místech. Při několika návštěvách bylo nalezeno celkem 3–10 štětů s tobolkami. Tato rozsáhlá lokalita se nachází v samém srdci CHKO Jeseníky a zahrnuje NPR Praděd, PR Vysoký vodopád, PR Bučina pod Františkovou myslivnou a PR Pod Jelení studánkou.

» Péče o lokalitu

Část přirozeného bezlesí je postižena výsadbou nepůvodní borovice kleče (Pinus mugo), která již byla z lokalit Velká a Malá kotlina odstraněna. Z nepůvodních druhů se zvolna šíří olše zelená (Alnus viridis), z výsadeb z počátku 20. století přežívá několik borovic vejmutovek (Pinus strobus). Část lesních porostů v nejvyšších polohách byla založena uměle nevhodným sadebním materiálem. V primárním bezlesí je nutná likvidace borovice kleče, olše zelené, eventuálně pastva nebo kosení. V lesních porostech je nutno monitorovat kůrovce, ponechávat veškeré mrtvé dřevo v porostech, provenienčně nepůvodní porosty obnovovat podsadbami a podsíjemi smrku z vhodné provenience. Provádět dosadbu jeřábu obecného, buku lesního, javoru klenu, jilmu drsného a jedle. Sazenice zabezpečit ochranou před zvěří. Vybrané lesní celky směřovat k samovolnému vývoji. V celém prostoru sledovat stavy kamzíka i ostatní spárkaté zvěře. Pro zachování stabilní populace lipnice jesenické (Poa riphaea) a zvonku jesenického (Campanula gelida) je nutné zamezit jakýmkoliv turistickým aktivitám v okolí Petrových kamenů. Žádoucí je eliminovat rozrůstající se maliník (Rubus idaeus) a metlici trsnatou (Deschampsia cespitosa) z úpatí skal.

» Význam lokality

Lokalita zaujímá soubor významných geomorfologických jevů a horských ekosystémů (vrcholové skály, alpínské hole a prameniště v přirozeném bezlesí nad horní hranicí lesa, lavinové dráhy v karech, rozvodnicová vrchoviště a lesní porosty) v nejvyšších částech Hrubého Jeseníku. Předmětem ochrany jsou zde především subalpínské a supramontánní biotopy hlavního jesenického hřebene s výskytem celé řady významných druhů rostlin a živočichů. Nejvýznamnějšími lokalitami jsou Petrovy kameny hostící dva endemické druhy zvonek český jesenický (Campanula gelida) a lipnici jesenickou (Poa riphaea), kar Velké kotliny s více než 400 druhy a poddruhy vyšších rostlin, četná vrchoviště a přírodní lesní porosty – horské klimaxové smrčiny pralesovitého charakteru v údolí Bílé Opavy. Z významných druhů živočichů jsou zásadní vysokohorští motýli s endemickým druhem okáč menší (Erebia sudetica subsp. sudetica) a reliktním obalečem (Sparganotis rubicundana). Lokalita představuje významné hnízdiště lindušky horské (Anthus spinoletta), pěvušky podhorní (Prunella collaris), kosa horského (Turdus torquatus) aj. Na skalních římsách hlubokých údolí pravidelně hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Ze savců jsou důležité zejména reliktní druhy jako myšivka horská (Sicista betulina), rejsek horský (Sorex alpinus), vzácně a spíše nahodile bývají pozorovány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx).