Litovelské Pomoraví

» Katastrální území

Benkov u Střelic, Bohuslavice nad Moravou, Březce, Chomoutov, Chořelice, Černovír, Červenka, Doubravice nad Moravou, Hejčín, Horka nad Moravou, Hrabová u Dubicka, Hynkov, Králová, Křelov, Květín, Leština u Zábřeha, Lhota nad Moravou, Libivá, Litovel, Lukavice na Moravě, Měník, Měrotín, Mladeč, Mohelnice, Moravičany, Náklo, Nasobůrky, Palonín, Pňovice, Rájec u Zábřeha, Řepčín, Řimice, Rozvadovice, Skrbeň, Sobáčov, Stavenice, Střelice u Litovle, Střeň, Štarnov, Štěpánov u Olomouce, Třeština, Tři Dvory u Litovle, Unčovice, Úsov-město, Víska u Litovle, Zvole u Zábřeha

» Rozloha

9 459 ha

» Předmět ochrany

bahnité břehy řek s vegetaci svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p.
bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně
extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
jeskyně nepřístupné veřejnosti
dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)
smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris)
bobr evropský (Castor fiber)
čolek velký (Triturus cristatus)
kuňka ohnivá (Bombina bombina)
modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
netopýr černý (Barbastella barbastellus)
ohniváček černočárý (Lycaena dispar)
svinutec tenký (Anisus vorticulus)
vydra říční (Lutra lutra)

(symbol * označuje prioritní typy přírodních stanovišť)

» Charakteristika

Lokalita zaujímá oblast podél řeky Moravy mezi Olomoucí a Zábřehem. Z velké části kopíruje hranice stejnojmenné ptačí oblasti, a tedy i hranice chráněného území Litovelské Pomoraví. Lokalita je mimo hranice CHKO rozšířena ve své severní části o téměř bezlesou krajinu podél toku Moravy od Mohelnice směrem k Zábřehu. Území tvoří komplex lužních lesů, nivních luk a mokřadních společenstev, které obklopují řeku Moravu s jejími početnými bočními stálými i periodickými rameny (tzv. smuhy), přítoky, tůněmi a slepými rameny. Tuto vodní síť nazýváme vnitrozemskou deltou, odborně pak anastomózní říční systém. Jedná se o jedinečnou ukázku aluviální krajiny v jinak převážně intenzivně využívané oblasti Hané. Na plochou údolní nivu navazuje terén s charakterem ploché pahorkatiny s rozsáhlými, převážně dubohabrovými lesy. V oblasti je také několik jezer vzniklých těžbou štěrkopísku. Podloží tvoří spodnokarbonské (kulmské) břidlice přecházející v oligomiktní slepence a karbonské vápnité pískovce, střídané prachovci a drobami. V podloží lužní části jsou kvartérní štěrkopísky, v oblasti Třesínského prahu vystupuje na povrch jinak v sedimentech ponořená kra devonských vápenců. Vegetační kryt nivy Moravy tvoří tvrdé luhy nížinných řek místy na březích toků přecházející v porosty měkkého luhu (Salicetum alba). Menší potoky odvodňující severní polovinu území jsou místy obklopeny porosty údolních jasanovo-olšových luhů (Pruno-Fraxinetum). Dále se zde vyskytují hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a polonské dubohabřiny (Tilio-Carpinetum), které přecházejí na strmém svahu u Moravičan v acidofilní teplomilné doubravy a místy také v suché acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum). Komplex s převažujícími dubohabrovými lesy nemá pro svou rozlohu a zachovalost ekosystémů obdobu v rámci celé severní Moravy. Ve vyšších partiích severní části území se rozkládají bukové porosty řazené místy k acidofilním (Luzulo-Fagetum luzuletosum albidae) jinde ke květnatým bučinám (Melico-Fagetum). Polopřirozenou náhradní vegetaci představují zaplavované aluviální psárkové louky (Alopecurion pratensis), na sušších stanovištích je střídají mezofilní ovsíkové louky. Místy se na podmáčených, ale vysychavých stanovištích vyskytují střídavě vlhké bezkolencové louky a vlhké pcháčové louky. Z dalších biotopů jsou maloplošně zastoupeny např. mokřadní olšiny, mokřadní vrbiny, rákosiny eutrofních stojatých vod, říční rákosiny, vegetace vysokých ostřic a jiné.

» Péče o lokalitu

V lesních porostech je nutné nesnižovat celkové zastoupení a počet původních druhů dřevin. Udržovat populace málo zastoupených původních druhů dřevin v početnosti a věkové struktuře, umožňující jejich další reprodukci (obnovu). Při dostatečném zastoupení původních druhů dřevin obnovovat les cestou přirozené obnovy využíváním postupů podrostního způsobu hospodaření. Jemnějšími způsoby obnovy lesa udržovat nebo vytvářet maloplošně rozrůzněnou věkovou a prostorovou strukturu lesa. Vyloučit rozšiřování invazních nepůvodních druhů či kříženců dřevin. Nezavádět nové intenzivní chovy zvěře (obory, bažantnice). Usilovat o dosažení biologicky únosných stavů spárkaté zvěře, umožňujících úspěšné odrůstání přirozeného zmlazení všech zastoupených původních druhů dřevin.

Bezkolencové louky je nutné 1x ročně kosit v období červenec až srpen, místa s vyšším výskytem ruderálních druhů vícekrát ročně. Mezofilní ovsíkové louky a aluviální psárkové louky kosit optimálně 2x ročně s využitím lehké techniky. Cíleně se zaměřit na management vzácných druhů (séci až po jejich vysemenění, obsékání ploch s jejich výskytem, ponechání nepokosených ploch). Louky s výskytem modráska bahenního a ohniváčka černočárného je žádoucí pravidelně kosit, nejlépe v měsíci červen, striktně je vylučována druhá seč. Tento typ managementu je na některých lokalitách v rozporu s managementem doporučovaným pro daný typ vegetace. Je doporučováno v těchto případech provádět fázovou seč s první sečí v červnu a s druhou v období července až konec srpna. Je nutné ponechat alespoň 1/5 plochy nepokosenou nejlépe s vyšším podílem živných rostlin (krvavec toten, šťovíky). Tyto neposečené pásy by měly být dosékány o několik týdnů později a obměňovány mezi jednotlivými roky. Zcela musí být vyloučeno hnojení, chemizace a terénní úpravy vedoucí ke změně vodních poměrů na stanovišti.

» Význam lokality

Hlavní přírodovědný fenomén této lokality tvoří vnitrozemská říční delta – přirozeně meandrující tok řeky Moravy, která se větví v řadu bočních stálých i periodických říčních ramen – a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů, které jsou velmi dobře zachovalé a mají vysokou druhovou pestrost. Žije zde mnoho vzácných a zvláště chráněných druhů z říše rostlinné i živočišné. Z bezobratlých živočichů jsou to dále mimo druhy, které jsou předmětem ochrany, kriticky ohrožení korýši žábronožka sněžní (Siphonophanes grubii) a listonoh jarního (Lepidurus apus), žijící v lesních periodicky vysychavých tůní. Bohatě zastoupena je skupina ryb, obojživelníků i plazů. Území je významnou tahovou cestou i hnízdištěm řady druhů ptáků. V jeskyni Podkova zimuje netopýr černý. Žije zde bohatá populace bobra evropského, který zde byl na počátku 90. let 20. století vysazen. Z dalších vzácných savců je nutno zmínit vydru říční, která zde žije ve stabilní populaci.