Litovelské Pomoraví

» Vyhlášena

» Katastrální území

» Rozloha

» Předmět ochrany

» Cíl ochrany

» Charakteristika oblasti

Území ptačí oblasti se shoduje s územím CHKO Litovelské Pomoraví, kterou tvoří 3–8 km široký a 27 km dlouhý pruh nivy přirozeně meandrující řeky Moravy. Přibližně mezi obcemi Mohelnice, Mladeč, Horka nad Moravou, Olomouc a Červenka. Litovelské Pomoraví se rozkládá v údolí řeky Moravy v severní části Hornomoravského úvalu a jižní části Mohelnické brázdy. Hornomoravský úval patří do podsoustavy Vněkarpatských sníženin, provincie Západní Karpaty. Mohelnická brázda je součástí jesenické podsoustavy v rámci provincie České vysočiny. Reliéf je rovinný, s malou výškovou členitostí (maximálně na okraji území se mohou vyskytovat malé pahorky), průměrná výška je 200 m n. m. Základním geologickým rysem celé oblasti je kerná stavba. Geologické podloží nivy tvoří především mocné vrstvy kvartérních štěrkopísků, místy převrstvené devonskými vápenci. Pro Litovelské Pomoraví jsou typické nivní půdy (fluvizemě) s narušeným procesem akumulace humusu vlivem záplav. Litovelské Pomoraví tvoří zejména rozsáhlý komplex lužních lesů obklopující řeku Moravu s bočními rameny, doplněný navazujícími nivními loukami a mokřadními společenstvy. Oblast je charakteristická řadou bočních periodických i stálých ramen, přítoků, tůní a slepých ramen.

» Význam oblasti

Řeka a navazující luhy hostí řadu vzácných druhů ptáků nejen z hlediska evropského, ale i z hlediska avifauny České republiky. Významná stanoviště pro ptáky vznikla i lidskou činností – těžbou štěrkopísku. Je zde potvrzen výskyt 19 druhů přílohy I směrnice o ptácích, z nichž tři jsou předmětem ochrany. Jsou to v břehových nátržích řeky i ve stěnách štěrkopískoven hnízdící ledňáček říční (Alcedo atthis) a ve starších lužních porostech s dostatkem dutin hnízdící strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Z dalších vzácných druhů ptáků se zde vyskytuje racek černohlavý (Larus melanocephalus). Velký ostrov v PR Chomoutovské jezero je jedním ze tří pravidelných hnízdišť tohoto druhu v České republice, kde hnízdní v několikatisícové kolonii racka chechtavého (Larus ridibundus). Na celém hlavním toku Moravy na štěrkových lavicích hnízdí pisík obecný (Actitis hypoleucos). Štěrkopísková jezera jsou významnou jarní i podzimní tahovou zastávkou pro několik tisíc vodních ptáků, zejména racků, kachen a bahňáků – např. rybáka černého (Chlidonias niger), jespáka bojovného (Philomachus pugnax) a vodouše bahenního (Tringa glareola).

Litovelské Pomoraví je z hlediska ornitologického velmi významné území a je také důležitou tahovou cestou. Bylo zde zjištěno asi 250 ptačích druhů.

Ledňáček říční je pták o něco menší než vrabec domácí. Má velkou hlavu s dýkovitým zobákem a krátký ocas. Svrchu je zářivě modrozelený, odspodu rezavě hnědý a podle tohoto typického zabarvení se nedá zaměnit s jiným naším ptákem. Patří do řádu srostloprstí. Je to stálý nebo přelétavý pták, který vyhledává čistší, pomalu tekoucí nebo i stojaté vody. Nezbytná je přítomnost hlinitých nebo písčitých břehů, kde si vyhrabává nory k hnízdění. Potravou jsou převážně rybky, také vodní hmyz. Kořist loví ponořením do vody. Jeho stavy vykazují krátkodobé výkyvy v důsledku krutých průběhů zimy, dlouhodobý pokles způsobuje především znečištění vody a regulace přirozených koryt toků. Na území Litovelského Pomoraví hnízdí ledňáček říční především v březích hlavního toku Moravy, ale pravidelně také ve stěnách štěrkopískových jezer, a to v počtu 10 až 15 hnízdních párů. Oblastí protahují desítky a na podzim zřejmě až stovky ledňáčků, pravidelné je zimování druhu na nezamrzajících úsecích toků.

Strakapoud prostřední patří mezi šplhavce. Je podobný strakapoudovi velkému, ale liší se od něj zbarvením na několika místech těla – jasně červeným temenem hlavy, rozdílnou kresbou hlavy a krku, růžovými podocasním krovkami a bělavým břichem. Hnízdním prostředím jsou mu listnaté, méně i smíšené lesy, v nížinách až pahorkatinách. Většinou jsou to lužní lesy nebo teplé doubravy, někdy i parky a zahrady. Hnízdí ve stromové dutině s průletovým otvorem o průměru 5 cm, kterou hloubí ve starých, pomalu trouchnivějících stromech nebo tlustých větvích. Potravu vyhledává obvykle vysoko na stromech. Požírá zejména drobný hmyz a jeho larvy, které nejčastěji hledá na povrchu stromů, v menší míře i mízu. Bubnuje jen zřídka, nejčastěji se ozývá několikrát se opakujícím "gik". V poslední době je zaznamenáván v některých částech České republiky mírný pokles jeho početnosti. Příčinou je patrně ztráta vhodného prostředí vlivem lesního hospodaření. Starší lužní porosty Litovelského Pomoraví s dostatkem dutin pro hnízdění obývá strakapoud prostřední v počtu 100–130 hnízdních párů.

Lejsek bělokrký patří mezi pěvce. Je menší než vrabec, samci jsou vybarveni nápadně černobíle. Důležitým rozlišovacím znakem je bílý límeček přes šíji. Samičky jsou zbarveny mnohem méně kontrastně s převládající šedou barvou. Je to tažný druh. Hnízdí ve starých listnatých porostech v dutinách, ve kterých si staví miskovité hnízdo ze stébel, kořínků, mechů a srsti. Samice snáší 5–8 jednobarevně modrozelených vajec, na kterých sedí samice po dobu 14–16 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu 14–17 dní. Obvykle se vyskytuje v nižších nadmořských výškách. Živí se létajícím hmyzem. Pro jeho ochranu je nutno zajistit existenci starých listnatých lesů. Odhad početnosti lejska bělokrkého na území ptačí oblasti Litovelské Pomoraví je 1 300 až 1 800 párů.