Libavá

» Katastrální území

    Čermná u Města Libavá, Město Libavá, Rudoltovice, Slavkov u Města Libavá, Velká Střelná

» Rozloha

    11 376 ha

» Předmět ochrany

Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea  
Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition  
Kontinentální opadavé křoviny*  
Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech)*
Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)  
Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně  
Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)  
Přechodová rašeliniště a třasoviště  
Středoevropské silikátové sutě  
Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů  
Bučiny asociace Luzulo-Fagetum  
Bučiny asociace Asperulo-Fagetum  
Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum  
Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích  
Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)  
střevlík hrbolatý (Carabus variolosus)
vranka obecná (Cottus gobio)

(symbol * označuje prioritní typy přírodních stanovišť)

» Charakteristika

Lokalita zaujímá část vojenského újezdu Libavá, a tedy se částečně překrývá se stejnojmennou ptačí oblastí. Toto dosti rozsáhlé území zahrnuje zalesněné západní a jihozápadní svahy Oderských vrchů, zalesněnou vrcholovou část Oderských vrchů a bezlesí náhorní plošiny s nivou řeky Odry. Na utváření charakteru území se výrazně podílejí vodní toky, které svou erozivní činností vytvořily hluboce zaříznutá údolí. Tento přírodní komplex lze přibližně ohraničit obcemi Hlubočky, Hrubá Voda, Újezd, Loučka a Podhoří na jihu, Boškov na východě, Městem Libavá na severu a vybíhající nivou řeky Odry po hranice vojenského prostoru na severovýchodě.
Vegetačně lze území rozdělit na tři celky.

1) Oblast prudkých západních a jihozápadních svahů s mezofilními opadavými lesy, z nichž v jihozápadní části dominují dubohabřiny. Velmi ojediněle, především na skalních výchozech, se vyskytují acidofilní doubravy. Dubohabřiny přecházejí severně v různé typy květnatých bučin. V horních částech svahů na minerálně chudších podkladech se maloplošně vyskytují též acidofilní bučiny. Na skeletnatých bohatších půdách se relativně hojně vyskytují suťové lesy. V zaříznutých údolích potoků se částečně zachovaly liniové olšiny. Na úpatí svahů nad obcí Daskabáty nalezneme fragmenty dříve poměrně rozsáhlých molinových (bezkolencových) luk, s druhy jako ostřice horská (Carex montana), o. stinná (C. umbrosa), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), oman vrbolistý (Inula salicina), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis). Vodní toky územím protékající mají přirozený charakter bystřin s původní faunou. Žije zde nejpočetnější zjištěná populace vranky obecné (Cottus gobio) v povodí Odry. V území je dochováno několik štol po podpovrchové těžbě břidlice, které slouží jako zimoviště letounů (Chiroptera).

2) Náhorní plošina s široce zaoblenými hřbety s převahou antropogenního bezlesí, s pramennou oblastí a horním tokem řeky Odry. Krajinný ráz a květena území jsou velmi ovlivňovány vojenskou aktivitou. Vegetačně tato část území představuje mozaiku lučních a mokřadních společenstev, v různých stádiích sukcese, se zbytky převážně smrkových lesů, v okolí vodních toků s porosty olšin a vrbin. V okolí pramenišť se zachovaly fragmenty dříve zřejmě častějších podmáčených a rašelinných smrčin a rašelinných smrkových jedlin. Mezi nelesní společenstva patří např. relativně hojná společenstva bezkolencových luk a ochranářsky velmi hodnotné vlhké louky s dominantním výskytem kosatce sibiřského (Iris sibirica) a různé druhy vodních a mokřadních společenstev, nacházejících se právě například v tůních a různých depresích vzniklé pojížděním těžké vojenské techniky. Stanoviště na sušších místech s menší mírou narušování (disturbance) jsou porostlá společenstvy acidofilních trávníků mělkých půd s dominantním vřesem, přecházející ve smilkové trávníky. Na haldách vytěženého materiálu kulmských břidlic v lomech pod Olomouckým kopcem a severně od obce Velká Střelná se vyvinula velmi reprezentativní společenstva pohyblivých sutí, na skalní výchozy jsou pak vázaná společenstva silikátových skal a drolin. Samostatným floristickým celkem jsou louky v nivě řeky Odry a jejich přítoků. Převládají zde různé typy nekosených vlhkých luk. V podmáčených depresích jsou dosti častá společenstva vysokých ostřic. Vzácně, především na horním toku Odry a na mokrých prameništních loučkách, se vyskytují nevápnitá mechová slatiniště. Podél vodotečí jsou hojná vysokobylinná společenstva. Na mokřadech pod vrchem Radeška a vzácně i jinde se vyskytují společenstva přechodových rašelinišť.

3) Centrální zalesněná část v oblasti Zeleného kříže. Převažují zde smrkové monokultury protkané řadou malých vodních toků. V okolí pramenišť, podmáčených sníženinách a plochých depresích kolem vodotečí se maloplošně vyskytují podmáčené smrčiny. Celá oblast je proto vhodným biotopem pro střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus).

» Péče o lokalitu:

Ideální péčí o travinné biotopy by bylo pravidelné kosení či pastva, dále také zamezení expanze náletových druhů dřevin do cenných travinných porostů. Na mnohých místech je patrná degradace porostů v důsledku nekosení, jsou zde hojné expanzivní druhy jako chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) či třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Charakteristickým jevem na lokalitách s menší mírou disturbance je zarůstání křovinami, dříve rozsáhlé vlhké louky a mokřady jsou dnes z části zarostlé porosty vrb, na výcvikových plochách a na ruinách obcí jsou hojná zarůstající stádia s pionýrskými druhy dřevin – vrbou jívou (Salix caprea), osikou (Populus tremula) nebo břízí (Betula pendula). Protože se celé území nachází na území Vojenského újezdu Libavá není možné tento způsob péče aplikovat na celém území, ale je uvažováno s výběrem nejcennějších lokalit a s prováděním pravidelného managementu. Naopak na některých lokalitách, která jsou intenzivně vojensky využívaná a povrch půdy je na nich místně intenzivně opakovaně zraňován (tankové cesty, dopadové krátery, požářiště), vznikají raná sukcesní stádia vhodná ke kolonizaci ochranářsky cenných konkurenčně slabých druhů. Všechny tyto aktivity suplují v současných podmínkách přirozený způsob obhospodařování zdejší porostů. Lesní porosty na jižních a jihozápadních svazích, které jsou předmětem ochrany této evropsky významné lokality, jsou vesměs pralesovitého či přírodě blízkého charakteru. Je doporučeno ponechat tyto porosty přirozenému vývoji.

» Význam lokality:

Libavá je unikátním komplexem různých přírodních celků, na jejichž vzniku a vývoji se výrazně podílelo omezení tradiční lidské hospodářské činností vlivem existence vojenského výcvikového prostoru. Lesy na jihozápadních a západních svazích představují více méně zachovalé přírodě blízké porosty s přirozenou dřevinou skladbou. Velmi kvalitní jsou především květnaté bučiny se suťovými lesy v oblasti Jasanového hřbetu. Velmi hodnotná jsou i luční a mokřadní společenstva. Na území se vyskytuje velké množství vzácných a chráněných druhů rostlin i živočichů.