Keprník

» Katastrální území

Adolfovice, Horní Lipová, Kouty nad Desnou, Nové Losiny, Ostružná, Přemyslov

» Rozloha

2 543 ha

» Předmět ochrany

Alpínská a boreální vřesoviště

Silikátové alpínské a boreální trávníky

Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně

Aktivní vrchoviště*

Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů

Bučiny asociace Luzulo-Fagetum

Rašelinný les*

Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)

střevlík hrbolatý (Carabus variolosus)

 

(symbol * označuje prioritní typy přírodních stanovišť)

» Charakteristika

Severní část hlavního hřebene Hrubého Jeseníku zahrnující vrcholy Šerák, Keprník, Vozka a Červená hora, jihozápadně od Jeseníku. Území je součástí keprnické klenby, která je tvořena přeměněnými kyselými horninami (svor, ortorula). Významnou krajinnou dominantou je především z Jesenické kotliny prudce se zvedající Šerák (1351 m n. m.), z údolí Bělé výrazně vystupuje Červená hora se stržemi Sněžné kotliny. Mezi Červenou horou (1333 m n. m.) a Vozkou (1377 m n. m.) vede hluboce (až 500 m) zaříznuté údolí Hučivé Desné. Ve vrcholových partiích převládají podzolové rankery, které jsou na svazích vystřídány podzoly a kryptopodzoly modálními. Na plochých zamokřených místech se vyvinuly organozemě. Jedná se o soubor horských a subalpínských ekosystémů nejvyšších poloh Hrubého Jeseníku v masívu Keprníku. Ve vegetaci keprnické hornatiny převažují horské třtinové smrčiny, spíše maloplošně a se sníženou reprezentativností přistupují papratkové smrčiny, v okolí vrchovišť se pak maloplošně vyskytují podmáčené a rašelinné smrčiny. Nad hranicí lesa je pestrá mozaika biotopů tvořená vyfoukávanými a zapojenými alpínskými trávníky, vysokostébelnými trávníky, subalpínskou brusnicovou vegetací. Významná jsou otevřená vrchoviště se šlenky. Lokalita se nachází na území CHKO Jeseníky a její součástí je NPR Šerák – Keprník a PR Sněžná kotlina.

» Péče o lokalitu

Území je ovlivněné výsadbou smrkových porostů nepůvodní provenience a borovice kleče (Pinus mugo) v rámci zvyšování horní hranice lesa na přelomu 19. a 20. století. Tyto lesy jsou poté ohrožené rozpadem, kleč se pozvolna rozrůstá i generativně šíří, proto je nutné ji redukovat. Podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů, je nutno zabránit převodu na lesy s převahou smrku (Picea abies). Doplňovat javor klen (Acer pseudoplatanus), jedli (Abies alba) i stanovištně původní smrk. V některých částech je nutné započít s rozsáhlou obnovou lesa podsadbami (smrk, jeřáb, místy i jednotlivě buk a klen) a podsíjemi ještě před jeho hrozícím rozpadem. Neméně důležité je ponechání veškerého dřeva v porostech pro přirozenou obnovu v budoucnosti. Provádět monitoring kůrovců. Pro populaci střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus) je důležité zachovat příznivý vodní režim, zejména na podmáčených plochách. Samozřejmostí je ochrana pramenišť a drobných vodních toků před disturbancí lesní technikou a chemizací. Vyloučení sanace dřevní hmoty z blízkosti vodních toků a pramenů. Důležitý je taktéž dohled nad turistickým ruchem především na Šeráku a Keprníku.

» Význam lokality

Jedná se o hodnotný soubor horských a subalpínských ekosystémů nejvyšších poloh Hrubého Jeseníka. K typickým zástupcům flóry subalpínských trávníků náleží sítina trojklaná (Juncus trifidus), šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum), zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica), z. vousatý (Campanula barbata) nebo hořec tečkovaný (Gentiana punctata), na exponovaných skalkách Červené hory v několika exemplářích přežívá ostřice skalní (Carex rupestris), na okraji vrchovišť roste bradáček srdčitý (Listera cordata), ve šlencích tvoří porosty ostřice bažinná (Carex limosa). V lesích bývají zjišťovány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx), žije zde několik tetřívků obecných (Tetrao tetrix), kos horský (Turdus torquatus) aj.