Bečva – Žebračka

» Katastrální území

Drahotuše, Hranice, Jezernice, Kozlovice u Přerova, Lipník nad Bečvou, Lýsky, Osek nad Bečvou, Popovice u Přerova, Přerov, Prosenice, Proseničky, Slavíč, Týn nad Bečvou

» Rozloha

    289 ha

» Předmět ochrany

Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris)
kuňka ohnivá (Bombina bombina)
hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri)
velevrub tupý (Unio crassus)

» Charakteristika:

Tok řeky Bečvy od Hranic na Moravě po Lipník nad Bečvou a dále tok náhonu Strhanec až k severozápadnímu okraji Přerova se zachovalými komplexy převážně lužních lesů v nivě řeky Bečvy, jež jsou soustředěny na území národní přírodní rezervace Žebračka v k. ú. Přerov. Geologické podloží lokality tvoří kvartérní říční sedimenty. Území je součástí sníženiny zvané Bečevská niva, která je součástí Moravské brány. Nachází se zde fluvizemě glejové. Území leží na údolní terase řeky Bečvy, tvořené štěrkopísky pleistocénního až holocenního stáří, které jsou překryty povodňovými hlínami, místy i sprašovými. Reliéf je plochý s průměrnou nadmořskou výškou 212 m, místy je modelován soustavou suchých, původně průtočných říčních koryt. Z přírodních lesních biotopů dominují v území jednotky tvrdých luhů nížinných řek podsvazu Ulmenion, v menší míře také měkké luhy nížinných řek svazu Salicion albae a karpatské dubohabřiny. V terénních depresích a tůních se vyvinula vlhkomilná společenstva vysokých ostřic, rákosin a bahnitých substrátů. Vzácné jsou porosty s žebratkou bahenní (Hottonia palustris) v periodicky zaplavovaných menších tocích na severozápadě území. Náhon Strhanec, který je uměle vytvořený, pomaleji tekoucí a zabahněný, je biotopem velevruba tupého (Unio crassus). Tento sladkovodní mlž byl na území České republiky v minulosti hojně rozšířen, v současnosti je znám pouze z několika málo lokalit. Patří mezi silně ohrožené druhy. Živí se filtrací planktonu z vody. Mělčí proudivé úseky toku s kamenito-štěrkovým substrátem řeky Bečvy obývá hrouzek Kesslerův (Gobio kesslerii). Je to kriticky ohrožený druh. V ČR žije jediná izolovaná populace právě v Bečvě a v přilehlé části řeky Moravy, která byla zjištěna až v roce 2003. Je to krátkověký druh, jehož biologie není dosud známá. Drží se blízko dna v malých hejnech. Živí se drobnými vodními bezobratlými a rozsivkami. V tůních žije kuňka ohnivá (Bombina bombina).

» Péče o lokalitu:

Nejdůležitějším úkolem je zajistit optimální hydrologický režim. Navrhnout revitalizaci řeky Bečvy v daném úseku. Dosáhnout změny manipulačního řádu na oseckém jezu, zajistit zejména zvýšení hodnoty minimálního zůstatkového průtoku v Bečvě pod oseckým jezem za současného zachování asanačního průtoku ve Strhanci. Hospodařit v lesních porostech s cílem dosáhnout dřevinné skladby se zastoupením výhradně původních druhů dřevin a obnovit přirozenou prostorovou a věkovou strukturu těchto porostů. Dále je nutné udržovat stavy býložravé zvěře v takovém počtu, aby bylo umožněno úspěšné odrůstání přirozeného zmlazení všech zastoupených původních druhů dřevin. Území plní významnou funkci klidové zóny pro obyvatele Přerova.

» Význam lokality:

Jedná se o jedinečné území svým obsahem i rozsahem v dané oblasti. Jedinečnost území tkví také v jeho fytogeograficky mezní poloze. Z hlediska fytogeografického členění ČR leží navrhované území na hranici panonského termofytika a karpatského mezofytika. V tomto prostoru se stýkají druhy lužních lesů Hornomoravskému úvalu s druhy karpatskými, které sem pronikaly podél toku Bečvy Moravskou bránou. Mezi nejzajímavější karpatské druhy patří kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa). Území je hodnotné nejen z hlediska botanického, ale také zoologického. Významný je především výskyt měkkýšů, obojživelníků, plazů a hlavně ptáků. Hnízdí jich zde až 75 druhů.